Mlíčko v kafi, krev na botách?

Pamatuju si, když jsem si poprvé udělal výlet na farmu. Tenkrát jsem sháněl prvotřídní mléčné výrobky z udržitelného chovu a tohle byl horkej tip od kamarádky Báry, co vlastní restauraci Leaf. Netušil jsem, že výlet do Kokořínska bude takovej eyeopener.

Po příjezdu jsem vyfasoval holinky a měl to štěstí, že se mi majitelka farmy Jana chtěla věnovat. Dostal jsem důkladnou prohlídku a to, co mělo být relativně rychlý předání peněz za sýr, se protáhlo na pár nočních hodin. A já si to pamatuju dodnes – jak jsem fascinovaně poslouchal, jak funguje svět, který je tomu mýmu tak blízko a zároveň tak daleko.

Stáli jsme v kozím výběhu, mezi asi dvacítkou zvířat, a já poslouchal, jaký překážky skýtá chov těch hubených a rohatých stvoření. První, co mě jakožto kuchaře napadlo: „To se nedivím, že to je k**va tak drahý.“ Vlhkost a zima, nedostatečná pestrost vegetace a nový a neobjevený paraziti – to je jen zlomek toho, proč mají etičtí farmáři můj obdiv. Připomenu si to, až budu porovnávat kozí sýr s nějakým podprůměrným sýrem z velkochovu.

Taky si pamatuju, jak mi farmářka zapáleně vyprávěla o jejich dobytku. O krávě Karkuli – z kriticky ohroženého plemene Česká červinka, kterých u nás nejsou ani dvě stovky. Rodokmen sahá až do dob Keltů, protože je to potomek tura divokého.

V hlavě mi utkvěla jedna věta: „Kdyby byla v normálním chovu, tak už je třikrát mrtvá.“ Je to divná spojitost. Koukáte na krásný zvíře, divoký a s charakterem sobě vlastním, který má za pár týdnů přivést na svět tele, ale zjišťujete, že v „normálním“ chovu by šanci ani nedostalo. Dojivost český červinky totiž není tak impozantní, takže se do tohoto rychlého světa nehodí. Vykašleme se na kvalitu mlíka, na unikátnost plemene a etickou stránku. Míň mlíka, míň peněz. Tabulky mluví jasně. Nazdar.

No a pak jsou tady farmy v Suchdole nad Odrou, Perné, Horních Tošanovicích, Nižních Lhotách, Kelči, Porubě, Starým Jičíně, Košatce, Luboměři, Jindřichově, Libhošti a Skalici. Jestli jste nezaznamenali kauzu dodavatelů pro Kunín, tak doporučuju nastudovat. Jestli jste citlivé povahy a je ve vás víc empatie než v odpojené mikrovlnce, tak doporučuju videa neotvírat.

Samozřejmě téma animal welfare rezonuje víc teď, kvůli těmto událostem, ale podobný případy tady byly vždycky. Je to pár měsíců, co inspektoři krajské veterinární správy objevili v polorozpadlých hospodářských budovách starší pozůstatky mrtvých zvířat – některý přimrzlý k zemi.

Inspektoři na místě rozhodli o šetrném usmrcení krávy, která už neměla sílu vstát. Rozhodli taky o umístění zvířat do náhradní péče, pokud se chovatelka v nejkratší možné době o zvířata nepostará sama.

„Už včera sem chovatelka přivezla balíky sena. Zvířata se krmí, mají i vodu, ale vzhledem ke stavu nemovitosti zde zůstat nemohou,“ – ředitelka Krajské veterinární správy pro Karlovarský kraj Mária Slepičková.

Teď si dovolím úplně hloupou paralelu s „lidským chovem“, aka rodinou. Na udání přijdou komisaři do bytu, kde najdou mrtvá těla dětí, zbytek je zuboženej, podvyživenej. „Rodiče už byli včera na nákupu a zbytek konečně dostal najíst a napít, takže uvidíme…“ Občas to omrkneme v následujících třech týdnech.

Lidský plemeno má „dětsák“, krávy nic takovýho nemají. Nebo o tom aspoň nevím. Převezou je na jinou farmu? Má na to ta farma kapacitu? Pracovní sílu? Dost krmiva? Takže co s tím? Asi nic moc. Prostě jenom doufat, že krávy fakt dostanou nažrat od tyrana.

Po tom, co celá republika koukala, jak zaměstnanci farem šlapou telatům na krk, házej je o zeď, mlátěj je pěstí do hlavy – tak se vlastně moc nestalo. Teda něco málo jo. Kontroly. A to v následujících třech týdnech od události.

Já nevím, ale když budu zakomplexovanej sráč, totální dno společnosti, tak prostě „zvolním“ a na kamery nikoho týrat příští tři týdny nebudu. Jakože… není to tak těžký.

Bohužel exemplární trest nepadl. Žena, která kopala telata do hlavy, vyfasovala pokutu 36 000 Kč. Na dovču to letos asi nebude, ale pracovat u krav může dál.

Pak se něco svedlo na Ukrajince, protože některý z farem měly externí pracovníky, kteří na Ukrajině pracujou se skotem. Pravdu se nedozvíme, ale že to je snadnej terč, to asi víme všichni.

Můžeme polemizovat, jak moc je to fér vůči Kunínu nebo Madetě, protože uhlídat desítky dodavatelů, když jen kamerový systém pro samotný farmy byl ještě donedávna tabu, je určitě oříšek. Takže já budu jen doufat, že v systému, kterej má tolik děr a je legislativně těžce pozadu, budou tyhle kauzy pro naši společnost něco jako (z nějakýho důvodu ještě s 500k sledujícíma na kontě) nechutná krysa – Dominik Feri pro otázky znásilňování. Vyvolá to diskuzi a společnost si uvědomí, že se tyhle zločiny opravdu dějou a že na to zákon nebyl připravenej.

Je mi jasný, že cílem kampaně spolku Zvířata Nejíme je jen odradit co nejvíc lidí od pití mlíka. Rozumím jejich pohledu. Ale jak mi v životě dělá problém vidět věci černobíle, tak u mlékárenskýho průmyslu to tak nemám.

Proto jsem byl ostražitej, vlastně jako pokaždý, když mi přijde nabídka. Když mi v e-mailu přistála nabídka od Madety: „Co se týká etických podmínek pro své dodavatele mléka, tak toto bych musela zjistit.“ Nezjistila. A já zájem nemám. S radostí přenechám influencerům s jiným morálním kompasem.

Už se budu určitě opakovat, ale řeknu to znovu:Pojďme volit kvalitu nad kvantitou.

Nemusíme být vegani. Nemusíme být aktivisti. Ale můžeme být lidi, co se ptají. Co podporujou farmáře, které zajímá víc než jen obrat. Co zvažujou, co si lijou do kafe.

Protože mléko možná vypadá nevinně, ale všechno kolem něj je sakra složitý.A my bychom měli aspoň pochopit, co vlastně za získáním litru mléka vězí.

Nebo prostě jen:Pojďme se víc zajímat o to, co jíme a pijeme.