Molina + Crew na Moravě part II. aneb tři kluci co moc nespali a hodně smažili.

Postaveno máme, stan vypadá super, dělala mi ho firma @Plachty_Shapeart.

Já chytám druhý dech, kombinace adrenalinu a nadšení mě drží na nohou. Filip má

na starosti fish sekci a Míša bude kasírovat a grilovat krevety do tacos na Yakitori

grilu. Kdo mě sleduje, tak to je ta malá krabička, kterou tahám všude. Já tu zauzenou

chuť krevet z grilu miluju. Co dělám já? Kecám s lidmi, řídím chod stánku a otevírám

ústřice a střídám kluky, když jdou na pauzu. Mám pár hodin, abych se ujistil, že je

všechno perfektní, protože pak jdu na stage, kde mám workshopy. Kluci potřebují

doslova pár minut, aby pochopili můj standard. 

Lidi z Bzence byli to největší překvapení. Byli hrozně milí a my měli opravdu pocit, že

jsme vítáni. Jasně, vždycky se najde nějaká konzerva, co nikdy neměla ústřici, ale

má hroznou potřebu přesvědčovat lidi kolem, že to je slizký. Po zkušenosti z

předchozí akce jsem bral o 2 krabice ústřic méně, říkal jsem si,, sakra, jedeme ještě

víc na východ'' (lol), vezmeme toho míň.

To jsem se šeredně spletl, protože Bzenečtí se doslova hecovali, kdo tento exotický

pokrm zkusí. ,,Tož zkus tu ústřicu!'' jsme slyšeli velmi často.

Největší úlet byl místní Australan. Z Brisbane do Bzence, chápete to? Láska je

mocný čaroděj. Každopádně to byla dobrá reklama, protože pán byl evidentně rád,

že si může popovídat anglicky, tak si dal načas a vychutnával jednu ústřici za

druhou, takže když se někdo zdráhal ochutnat, tak jsme prostě mohli říct ,,koukejte,

támhle pán už jí šestou!''.

V ten den jsem se měl objevit na pódiu, dohromady třikrát. Čekal mě workshop pro

bzenecký ocet a vaření back 2 back… ono to je teda spíš side by side, ale i tak je to

sranda. Vytáhnu si jednoho odvážlivce na pódium a vaříme stejné jídlo. Když máte

dobrého sparinga a před pódiem je hodně lidí, má to super atmosféru a to nemusím

ani zmiňovat Markétu Hrubešovou, která moderuje snad všechny akce spojené s

jídlem a tím, že se známe z minulosti, tak vím, že mám na pódiu spojence a

nemusím být tolik nervózní. 

Pro bzenecký ocet jsem si připravil 2 recepty. Jeden byl velmi inspirovaný 

Alainem Passardem, znáte ne? Francouz, 2** michelin už v šestadvaceti letech. Po

obdržení *** michelinky si řekl, že už ho klasická francouzská kuchyně narvaná

proteinem neinspiruje a překlopil celé menu do vegetariánského. Hvězdy přišly

znovu. S Alainem mám i fotku, ale vypadám vedle něj jako nějakej floutek. On má

prostě hrozný charisma i na té blbé fotce, charisma postaršího pána, co vstřebal

všechno moudro světa, vždyť i ve slavném Chef's table říkal, že teprve po čtyřicítce

začal dostávat pocit, že ví, o čem vaření je. Zpátky k receptu. Bylo to carpaccio z

kiwi, okurek, s nakládanou šalotkou a bazalkou. Na stage jsem ukázal, jak naložit

šalotky (kdo neví, mrkněte na jiný blog post, kde celý proces popisuji) a lehký

vinaigrette z bzeneckých ochucených octů. Druhý recept byl vejce nakládané v

červené řepě. 

Přiveďte vodu v hrnci k varu a opatrně vložte vejce, nastavte si minutku na 6 minut, poté vejce vyjměte a dejte do ledové lázně nebo pod kohoutek studené vody. Oloupejte. Oloupejte a nakrájejte na kostičky červenou řepu. Mezitím vložte všechny ingredience do hrnce a přiveďte k varu, dokud se cukr a sůl nerozpustí. Nechte chvilku vychladnout, dejte do zavařovačky a vložte oloupaná vejce. Uchovejte v chladu. Vejce je perfektní po 3 dnech.

• 9 vajec z volného chovu

• 1 syrová řepa

• 350ml octu z červeného vína

• 100ml vody

• Lékořicový čaj, jeden sáček

• 80g hnědého cukru

• špetka soli

• 6 kuliček jalovce

• ½ lžičky kuliček pepře