Molina + Crew na Moravě part II. aneb tři kluci co moc nespali a hodně smažili.
Aktualizováno: 30. 10. 2022
Postaveno máme, stan vypadá super, dělala mi ho firma @Plachty_Shapeart.
Já chytám druhý dech, kombinace adrenalinu a nadšení mě drží na nohou. Filip má
na starosti fish sekci a Míša bude kasírovat a grilovat krevety do tacos na Yakitori
grilu. Kdo mě sleduje, tak to je ta malá krabička, kterou tahám všude. Já tu zauzenou
chuť krevet z grilu miluju. Co dělám já? Kecám s lidmi, řídím chod stánku a otevírám
ústřice a střídám kluky, když jdou na pauzu. Mám pár hodin, abych se ujistil, že je
všechno perfektní, protože pak jdu na stage, kde mám workshopy. Kluci potřebují
doslova pár minut, aby pochopili můj standard.
Lidi z Bzence byli to největší překvapení. Byli hrozně milí a my měli opravdu pocit, že
jsme vítáni. Jasně, vždycky se najde nějaká konzerva, co nikdy neměla ústřici, ale
má hroznou potřebu přesvědčovat lidi kolem, že to je slizký. Po zkušenosti z
předchozí akce jsem bral o 2 krabice ústřic méně, říkal jsem si,, sakra, jedeme ještě
víc na východ'' (lol), vezmeme toho míň.
To jsem se šeredně spletl, protože Bzenečtí se doslova hecovali, kdo tento exotický
pokrm zkusí. ,,Tož zkus tu ústřicu!'' jsme slyšeli velmi často.

Největší úlet byl místní Australan. Z Brisbane do Bzence, chápete to? Láska je
mocný čaroděj. Každopádně to byla dobrá reklama, protože pán byl evidentně rád,
že si může popovídat anglicky, tak si dal načas a vychutnával jednu ústřici za
druhou, takže když se někdo zdráhal ochutnat, tak jsme prostě mohli říct ,,koukejte,
támhle pán už jí šestou!''.
V ten den jsem se měl objevit na pódiu, dohromady třikrát. Čekal mě workshop pro
bzenecký ocet a vaření back 2 back… ono to je teda spíš side by side, ale i tak je to
sranda. Vytáhnu si jednoho odvážlivce na pódium a vaříme stejné jídlo. Když máte
dobrého sparinga a před pódiem je hodně lidí, má to super atmosféru a to nemusím
ani zmiňovat Markétu Hrubešovou, která moderuje snad všechny akce spojené s
jídlem a tím, že se známe z minulosti, tak vím, že mám na pódiu spojence a
nemusím být tolik nervózní.

Pro bzenecký ocet jsem si připravil 2 recepty. Jeden byl velmi inspirovaný
Alainem Passardem, znáte ne? Francouz, 2** michelin už v šestadvaceti letech. Po
obdržení *** michelinky si řekl, že už ho klasická francouzská kuchyně narvaná
proteinem neinspiruje a překlopil celé menu do vegetariánského. Hvězdy přišly
znovu. S Alainem mám i fotku, ale vypadám vedle něj jako nějakej floutek. On má
prostě hrozný charisma i na té blbé fotce, charisma postaršího pána, co vstřebal
všechno moudro světa, vždyť i ve slavném Chef's table říkal, že teprve po čtyřicítce
začal dostávat pocit, že ví, o čem vaření je. Zpátky k receptu. Bylo to carpaccio z
kiwi, okurek, s nakládanou šalotkou a bazalkou. Na stage jsem ukázal, jak naložit
šalotky (kdo neví, mrkněte na jiný blog post, kde celý proces popisuji) a lehký
vinaigrette z bzeneckých ochucených octů. Druhý recept byl vejce nakládané v
červené řepě.
Přiveďte vodu v hrnci k varu a opatrně vložte vejce, nastavte si minutku na 6 minut, poté vejce vyjměte a dejte do ledové lázně nebo pod kohoutek studené vody. Oloupejte. Oloupejte a nakrájejte na kostičky červenou řepu. Mezitím vložte všechny ingredience do hrnce a přiveďte k varu, dokud se cukr a sůl nerozpustí. Nechte chvilku vychladnout, dejte do zavařovačky a vložte oloupaná vejce. Uchovejte v chladu. Vejce je perfektní po 3 dnech.
9 vajec z volného chovu
1 syrová řepa
350ml octu z červeného vína
100ml vody
Lékořicový čaj, jeden sáček
80g hnědého cukru
špetka soli
6 kuliček jalovce
½ lžičky kuliček pepře